8.kapitola

30. dubna 2008 v 20:48 | Misha |  Catherine a spol.
Takové nevinné setkání

"Pořád to nechápu, kde měl ty ruce?" ptala se mě už snad posté moje ryšavá kamarádka. Protočila jsem oči, ale s úsměvem jsem k ní přišla a názorně předvedla.
"Jé, to je sladký," rozplývala se Lily.
"Myslela sem, že se snad rozpustím blahem," řekla jsem a sundala ruku z jejího boku. Přece jenom jsme byly ve společence a ty drby si umím dobře představit. S blaženým úsměvem jsem sebou hodila na sedačku a celou ji zabrala pro sebe.
"Ty, Cath... a kde se vlastně máte v ty 4 sejít?"
Prudce jsem se posadila. Toť otázka, která mě absolutně nenapadla. Přepadla mě panika a představila sem si Matta, jak čeká na druhé straně hradu, než jsem já, a pak zklamaně odchází. Zatřásla jsem hlavou.
"Určitě tady ve společence," řekla jsem přesvědčeně, ale otravné myšlenky zůstaly. Celou naši volnou hodinu, kterou jsme teď měli před odpoledním vyučováním, jsem strávila zamračená a zamyšlená na sedačce. Představa odcházejícího Matta v mojí hlavě se totiž rozvinula v Matta odcházejícího k jiné dívce z Havraspáru.
"Slečno Potterová, pokud nezačnete dávat ihned v mé hodině pozor, už to nebude jenom 5 bodů dolů mé vlastní koleji, ale školní trest," obořila se na mě McGonagallová v přeměňování.
"Omlouvám se, paní profesorko," špitla jsem a nasadila nevinný pohled. Školní trest bych měla dneska a nemohla bych jít s Mattem. Zbytek hodiny jsem se snažila poslouchat, co to šloů a dělala si zápisky.
"Na příští týden mi doneste pojednání o probíraném kouzle o deseti palcích," zakončila hodinu McGonagallová, když zazvonilo. Sbalila jsem si věci a s Lily vyrazila na naši dnešní poslední hodinu Dějin čar a kouzel. Tušila jsem, že dneska se potáhne ještě víc než normálně.
"Lily? Nebude ti vadit, když si dneska sednu dozadu?" zeptala jsem se kamarádky. "Chci se trošku prospat."
Zrzka protočila oči a když odcházela, zavolala : "Ale zápis ti opsat nedám!"
Pousmála jsem se a sedla si k Petrovi do lavice. Remus dneska nebyl ve škole, tak jsem chytla pěkné místečko v předposlední lavici před Jamesem a Siriusem. Protáhla jsem se a z brašny si udělala polštář. I kdyby jsme neměli Binnse, který si stejně ničeho nevšimne, nešlo na mě zepředu vůbec vidět.
"Jo, fakt jste sourozenci," zaslechla jsem za mnou pobavený hlas a trošku jsem se pootočila, abych se podívala na dotyčného. Dvě bouřkově šedé oči sledovaly méha bratra, který si podpíral klimbající hlavu a brýle měl až někde na nose. Zachechtala jsem se a než jsem zarazila hlavu zpátky na brašnu, podívala jsem se na Siriuse, který sledoval každý můj pohyb. Vyplázla jsem na něj jazyk a zavřela oči.
"Sladký sny," slyšela jsem ještě jeho hlas. Binns mě pomalu uspával a přicházející spánek zahnával moje šílené představy o Mattovi, ovšem to bych nesměla slyšet nějaké nepříjemné ťukání. Ošila jsem se a doufala, že to přestane. Ale akorát k tomu přibylo i šťouchání do mých zad. Otráveně jsem otevřela oči a otočila se.
"Není to Dolly?" zeptal se Sirius a ukázal na okno. A fakt - na okno ťukala zobáčkem moje sova Dolly. Šla jsem k oknu pustit jí dovnitř s nezájmem, že by mě mohl vidět náš profesor. Ten by si totiž ani nevšiml, kdyby ve třídě nikoho neměl. Jemně mě klovla do ruky a nastavila nožku s dopisem. Sebrala jsem ho a sovička zase odlétla pryč. Potichu jsem zavřela okno, nemusím přece provokovat, a sedla si zpátky vedle Petra.
"Teda, ségra, taková neomalenost vůči tak zajímavému předmětu. Trošku respektu, ne?" rýpal do mě James a nahlížel mi přes rameno do dopisu.
"Kušuj," ohnala jsem se a rozevřela pergamen.

Ve čtyři na nádvoří u sochy lva ;) Pořádně se obleč! Matt

Po přečtení jsem se usmívala jako sluníčko na hnoji a psaníčko schovala bezpečně do kapsy. Viděla jsem totiž Jimmyho, jak vytahuje hůlku a chystá se odlevitovat moji poštu k němu.
"Nebuď zvědavej, budeš brzo starej," mrkla jsem na něho a zasněně jsem se podívala z okna. Už za tři hodiny budu tam venku s Mattem. Už jsem měla absťák, nutně jsem potřebovala vidět ty jeho oči.
"Zvoní," přerušil Binnsův výklad Sirius a balil si věci. Profesor se jenom rozhlédl a odletěl pryč. Nechápavě jsem se podívala za sebe - zvonit mělo až za 10 minut.
"Hodinu končí učitel, ne? A ten už je pryč," zazubil se náš Casanova a přehodil si brašnu přes rameno.
"Dobře, Tichošlápku," poplácal ho přes záda James a mě vzal kolem ramen.
"Ségra, co máš večer?" vyvalil na mě a vedl mě ven ze třídy.
"Záleží na tom, jak moc večer," Netušila jsem, jak dlouho budu s Mattem.
"Tak v osm. Potřebovali bychom volavku na Filche. Loni nám něco zabavil a chceme si to vzít zpátky," řekl napřímo,"tak jsem chtěl říct tobě, ty jsi taková nevinná a co bys neudělala pro svého brášku, že?"
"To jo, ale volavku? Neměl bys pro mě nějakou lepší práci?" ohrnovala jsem nos. Vybavovat se s Filchem se mi moc nechce.
"Smůla, dneska už je všechno zabrané. Ale příště si tě dávám do pořadníku!"
"Pořadník si vyškrtni a radši mi na večer sežeň kupu Čokoládových žabek. Potřebuju něco na kuráž, abych dokázala vydržet ve Filchově přítomnosti dýl než minutu," vyjednávala jsem.
"Fajn," zazubil se, "v osm ve společence."
"A copak to bylo za korespondenci, slečno Potterová?" vyzvídal Sirius, který se k nám připojil.
"To víš že jo, tobě něco řeknu a ví to celé Bradavice, drbno jedna," dobírala jsem si ho.
"Tak teď jsem byl raněn. Nikdy ti to neodpustím," chytil se za srdce, "leda že... "
"Nechci to slyšet!" zarazila jsem ho zavčas. Vyvlékla jsem se bráchovi zpod ruky a čekala na svou zrzavou kamarádku. James se ohlédl a smutně se podíval na Lily. Vypadal, že chce něco říct, ale pak se zarazil, otočil se a odešel.
"Lily, ty jsi trdlo," povzdechla jsem si, když kamarádka přišla. Než se stihla začít na cokoliv ptát, vytáhla jsem dopis od Matta a strčila jí ho do ruky. Hned se jí rozzářily oči a smála se jako sluníčko.
"Pořádně se obleč, no ne, od chlapa bych čekala spíš - dej si toho co nejmíň!"
"Asi se chce projít," zamluvila jsem to a trošku jsem zčervenala. Na tyhle představy v Binnsově hodině taky došlo. Nechala jsem kamarádku, ať se rozplývá a vymýšlí, jaký šátek se ke mně bude hodit víc, a sama jsem jen kráčela s úsměvem. Dám si ten krásný tmavě modrý, protože modrá je stále mojí oblíbenou barvou.

Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla, urovnala neposedný pramínek a upravila šátek. Už jsem neměla moc času, tak sem se rozhodla použít zkratku, kterou mi ukázal Sirius.
"Bobule!" řekla jsem obrazu, který se vzápětí odklonil. Bezmyšlenkovitě jsem vyrazila do chodby a zanedlouho jsem byla v té krásné hale. Přišlo mi na ní dnes něco zvláštního, jiného. Chybělo tu to krásné načervenalé světlo a plamínky, byla to prostě jenom místnost s fontánkou a dveřmi. Nepozastavovala jsem se nad tím a vyšla ven. Nádvoří bylo osvícené podzimním sluncem, ale přesto bylo docela chladno. Zachumlala jsem se do šátku a vyrazila na druhou stranu nádvoří, k soše lva. Už tam stál, ruce v kapsách a rozhlížející se kolem. Když mě uviděl, usmál se tím nejkrásnějším způsobem a šel za mnou.
"Ahoj," pozdravil mě a díval se mi do očí.
"Ahoj, Matte," oplatila jsem mu jeho úsměv, "jsem navlečená, vidíš?"
Zazubil se na mě: "To je dobře, aspoň mi tu nezmrzneš. Chtěl jsem jít k jezeru, dokud je ještě slunko, ale už je docela kosa. Nechtěl bych, aby moje nejlepší střelkyně nemohla hrát," dloubl mě do boku a pomalu jsme se vydali na cestu.
"Nečekal jsem, že ta Leah je tak dobrá. Myslím, že letos máme pohár v kapse," zavedl řeč na famfrpál, a u toho jsme taky dlouho zůstali.
"Pamatuješ loni, jak jsme měli před zápasem se Zmijozelem, nutil si nás trénovat v tom dešti. Nahrála jsem ti camrál a ty si ho přes ten déšť neviděl a myslel sis, že je to potlouk a děsně ses lekl," vzpomínala jsem a smála se, "a pak si řekl: 'Tak pro dnešek to stačilo.' Jimmy ti to doteď dává sežrat." Procházeli jsme mostem vedoucím na pozemky a náš smích se ozýval všude kolem.
"Ale to fakt nešlo poznat! Navíc to byla perda, měl jsem pěknou modřinu, abys věděla," stěžoval si, ale smál se se mnou.
"Jejda, měl jsi říct. Bych ti to možná pofoukala."
"To zní lákavě. Příště už si to nenechám ujít," mrkl na mě a uhnul houfu prváků, kteří se hnali naproti nám. Opřel se o dřevěný trám a zadíval se na na hrad. Odsud byl pěkný výhled, a teď na podzim to byla opravdu krása.
"Děsně to uteklo. Je to jako včera, co jsem se plavil s Hagridem na těch loďkách a poprvé viděl Bradavice," povzdechl si.
"Já si zase pamatuju jako včera, když jsem poprvé viděla tebe. Vrazil si do mě, když jsi utíkal ze schodů a rozlétly se mi všechny knížky. Pěkně jste se mi smáli," zabručela jsem.
"Ale když tys byla tak pěkně navztekaná, dalas nám co proto. Bylo to roztomilý. A když sem tě pak viděl sednout na koště, byl jsem v háji," řekl něžně a moje srdce vynechalo úder. Když jsem byla schopná se zase nadechnout, řekla jsem: "Ale stejně si mě strašně dlouho nechtěl v týmu, i když jsem létala i hrála dobře už v druháku."
Mlčky se na mě díval, a jakoby se rozhodoval, jestli mi to má říct.
"Víš, hned jak jsem přijal Jamese, přišel za mnou a moc mě poprosil, abych počkal aspoň rok, než tě vezmu. V tu dobu totiž za Zmijozel hráli ti dva odporní odrážeči, kteří hráli věčně sprostě a nečestně, a jednou taky James skončil na ošetřovně jenom kvůli nim. Říkal, že ty jsi hrozně drobná, a že by se určitě zaměřili na tebe. On ani já jsme si neuměli představit, co bychom dělali, kdyby ti něco provedli. Znáš, jak to bývá vyhrocené před zápasy." Absolutně mi tímto vyrazil dech. Věděla jsem, že měl Jimmy prsty za tím, že mě Matt přijal v týmu až příští rok, ale nikdy jsem nevěděla proč. Myslela jsem si, že prostě to chtěl vyžrat všechno sám, a taky jsem mu to jednou dala pěkně ošklivě najevo. Teď jsem se za to hrozivě styděla.
"Za ten rok si u ostatních hráčů získal respekt, a když si pak nastoupila ty, ti dva zmijozelští už byli pryč a ostatní si nedovolili ublížit sestře toho skvělýho nebelvírskýho chytače," pokračoval. "Ostatně... ty by ses stejně nedala," dodal pak s úsměvem.
"Páni, tohle jsem vůbec netušila," dostala jsem ze sebe.
"Pojď, ještě nejsme ani venku z hradu," zakončil téma a vzal mě za ruku. Jak se naše prsty propletly, motýlci z břicha se dostaly do hrudi a krásný pocit se mi rozléval po celém těle. Pomalu jsme ruku v ruce vyrazili k jezeru a povídali si. Mohli jsme třeba jenom mlčky jít a bylo mi krásně. Když jsme došli k břehu, zastavil se a přitáhl si mě blíž.
"Jsi nádherná," řekl a jemně mě pohladil po tváři, stejně jako o prázdninách. Tentokrát ale nikam neodcházel a nechal svou ruku na mé tváři. Topila jsem se v té modři a doufala, že tento okamžik nikdy neskončí. Avšak Matt ho nahradil jiným - přiblížil se ke mně a políbil mě. Něco ve mně explodovalo a já se cítila jak v nebi. Vracela jsem mu jeho něžné polibky a věděla, že v tom pěkně lítám. Zatřásla jsem se ne jenom zimou, ale i všemi těmi pocity, které jsem cítila a Matt mě přitiskl k sobě a přejížděl mi rukou přes záda. Opřela jsem hlavu o jeho hruď a topila se v jeho vůni.
"Ať mi tu nezmrzneš," řekl a líbl mě do vlasů. Odtáhla jsem hlavu a podívala jsem se mu do očí.
"U tebe? To by ani nešlo, hřeješ jako kamínka," zavrněla jsem blahem a letmo ho políbila. Přesto mě vzal za ruku a táhnul k hradu.
"Takže, jak na tom jsme, kapitáne?" zeptala jsem se natvrdo. Usmál se a kousl do rtu.
"Kdybych nevěděl, že hned jak spolu vejdeme na kolej, tak mě tvůj bratr zbije, vzal bych tě do náruče a byl s tebou už napořád," vyznal se mi.
"To se neboj, přednášky by dával jenom mně," zasmála jsem se, ale když jsem videla, že se Matt ošil, zastavila jsem a tázavě se na něho podívala.
"Možná jednou kdysi, a možná ne jenom mně," odmlčel se na chvilku a váhavě se podrbal na hlavě, "nám tak trošku zakázal randit s jehou sestrou." Předchozí sympatie z bratrovského ochranářství zmizely.
"Cože udělal?" vyjekla jsem nevěřícně.
"Cathy, on to určitě nemyslel vážně, i když já bych u své sestry udělal to samé. Záleží to všechno na tobě," přitáhl si moje ruce, "když to tak budeš chtít, klidně za ním přijdu a všechno mu řeknu."
Malá chvilka mi stačila na to, abych si představila, jak by James vyváděl. Nejdřív by si proleštil brýle, aby se ujistil, že dobře vidí a pak by se přihnal k nám. Matta by seřval a vyhodil, a mně by pak celý týden dával přednášky a hlídal na každém kroku. Ne, na tenhle spor jsem zatím neměla.
"Máš pravdu, Jimmy by o tom asi zatím vědět neměl."
"Takže zase zítra?" podíval se na mě váhavě Matt, když jsme stáli schovaní ve výklenku kousek od Buclaté dámy a věnovali se pouze sobě.
"Jasně," přikývla jsem a na stvrzenou jsem ho krátce líbla a hned se laškovně odtáhla.
"Ve čtyři," líbl mě poprvé, "tady," líbl mě podruhé, "budu čekat." Políbil mě něžně a dlouze. Pak vyklouzl ven a naposledy se na mě usmál. Chvíli trvalo, než mě začaly poslouchat nohy a srovnal se mi srdeční tep. Při každém nadechnutí jsem cítila, že moje srdce křičí štěstím a nedokázala jsem se přestat usmívat.
"Kokosky," řekla jsem automaticky heslo Buclaté dámě a vešla do společenky. Na svém obvyklém místě na sedačce před krbem seděli Pobertové a něčemu se smáli. Vydala jsem se k nim a sedla si vedle Jamese. Vzpomněla jsem si na Mattova slova, že mu zakázal se mnou něco mít. Zamračila jsem se a vlepila mu pohlavek.
"Ale stejně jsi skvělej brácha," vyhrkla jsem a objala ho, když sem si uvědomila, že mě bránil před odrážeči. Pak jsem vstala a s blaženým úsměvem jsem odkráčela ke schodům k dívčím ložnicím.
"Nešlehla si něčeho?" zaslechla jsem jenom zaskočený Jamesův hlas a rozesmátá jsem vešla do pokoje. Byl to fakt, byla jsem plná své dávky a další budu mít zase zítra.
"Ááá," zaslechla jsem pištění a něco černovlasého se na mě vrhlo.
"Jak si mi mohla neříct, že máš rande s tím nejsladším klukem z celého Nebelvíru?" obořila se na mě Leah. Podívala jsem se na Lily a ta se tvářila jako největší andílek. Opravdu, seděla tak nevinně, kolem rudou svatozář a bílé šaty pod hábitem.
"Leo, zaprvé, byla jsi pořád celá paf z konkurzu a pozval mě hned po něm, a za druhé jsem ani nevěděla, jestli to třeba nebere jenom jako kamarádskou schůzku," zaříkávala jsem to. Její uražený pohled se změnil v šibalský.
"A byla to kamarádská schůzka?" Začervenala jsem se a sundala si šátek z krku a dala si záležet na jeho poskládání a uložení do skříně. Stejně pomalu jsem si sedla na postel a holky ke mně.
"No... Nebyla," řekla jsem jenom, zavrtávala oči do podlahy a čekala na ten příval otázek. Ten se taky ihned dostavil.
"Takže jak to máte? Jdete spolu zase?"
"Jak líbá? Je šikovný? Nestihli jste toho víc... nebo jo?"
"Ticho!" přerušila jsem je a radši jim všechno odvyprávěla.
"Takže jste spolu neoficiálně," shrnula to Lily.
"Asi jo, ale stejně se to nejspíš brzo provalí. Ale Jimmy si toho stejně beztak všimne jako poslední... doufám."
"A proč by to neměl vědět?" divila se Leah. Tuhle část jsem jim zatím neřekla. Tak jsem pověděla o jeho zákazu ('Ten frajírek jeden věčně rozcuchaný!') a o jeho starostlivosti ('Jé, já chci taky bráchu...'). Reagovala jenom Leah, Lily seděla zaraženě a nic neříkala.
"Hej, Lilku, přejel tě kombajn?" drbla do ní Leah. Lily se probrala, ale jako by měla černé myšlenky, sklopila oči a zčervenala jako pivoňka.
"Ohohó, tuhle reakci znám! Tys myslela na chlapa!" odhalila jsem ji, jelikož se začala červenat ještě víc.
"Jenom taková vysoce nereálná představa," zamluvila to a radši zavedla řeč na Matta. Potvora jedna, vyšlo jí to, o těch jeho očích můžu básnit hodiny. Beztak myslela na mého bratra. Krásná představa.
"Promiňte, děvčata, musím vás opustit," řekla jsem, když jsem se podívala na hodinky. Byla skoro osm a já měla dělat volavku na Filche.
"No ne, vy máte pokráčko," chechtala se Leah.
"Radši bych pokračovala s Mattem, než začínala s Filchem," řekla jsem s odporem a nechala kamarádky s nezodpovězenými otázky a vešla do společenky. U krbu jsem sehnala jenom Jamese, kluci už asi čekali na chodbě. Pořád se na mě uculoval a děsně dlouho mu trvalo, než prošel průchodem za Buclatou dámou.
"Počkej, ještě ti chci něco ukázat," zastavil mě a nasměroval mě k nejbližším dveřím. Opatrně jsem nakoukla dovnitř, ale byl to jenom docela velký přístěnek na košťata.
"Pamatuješ si, jak za mnou loni před NKÚ přišel taťka a řekl, že když to zvládnu, dostanu něco opravdu speciálního?" jiskřily Jamesovi oči.
Zamyslela jsem se a přikývla: "Jo, vždyťjsi taky dostal tu soupravu na údržbu košťat."
Bratr se jenom zaculil a zavřel dveře.
"Neříkej, žes taky dostal koště," rozhlédla jsem se, ale byli tu jenom ti nejstarší Zametáci.
"Ne, něco ještě lepšího. Táta říkal, že by něco takového nejradši dal i tobě, ale dědí se ze syna na syna," zadržoval smích a já měla pocit, že mě někdo nebo něco tahá za vlasy. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. To už se ale James začal smát a k mému překvapení jsem slyšela i další smích. O to víc jsem byla v šoku, když se vedle mě objevil rozesmátý Remus. Zírala jsem na něho jako na zjevení, neschopna se nadechnout.
"Tohle je neviditelný plášť, dědí se ve vaší rodině z generace na generaci," začal vysvětlovat Remus, jelikož můj bratr nebyl schopný promluvit, válel se totiž po zemi smíchy.
"Sakra, Reme, jak dlouho si byl schovaný?" zeptala jsem se stále v šoku.
"Už od společenky, Sirius s Péťou šli napřed hlídat."
"Měli by tu každou chvíli být, sledují nás na plánku," řekl James. Ten jejich plánek je úžasný, vytvořili kompletní mapu Bradavic a postupně dokreslují zkratky a místnosti, které objevily. Navíc nedávno Remus našel úžasné kouzlo, díky kterému je na plánku vidět každá osoba, která se v Bradavicích pohybuje a kde je. Když ti čtyři dají hlavy dohromady, dokážou opravdu geniální věci.
Zanedlouho se opravdu otevřely dveře a vešel Sirius s Petrem. Petr vypadal provinile a Sirius naštvaně.
"Filch v kanclu, Noriska v háji. Ale máme problém," odmlčel se a zamračil. "Péťa sežral všechny žabky pro naši volavku!"
Všichni jsme se zasmáli, akorát Petr klopil oči.
"Náhodou," vzala jsem ho kolem ramen, "Péťa alespoň myslí na moji váhu, je to gentleman." Petr se zazubil na kluky a na mě se pousmál.
"Takže takový je plán - protože by bylo moc nápadné, aby Cath odlákala Filche úplně pryč, tak půjde za ním a zabaví ho, aby mohl některý z nás pod pláštěm jít do kanclu," ujal se vysvětlování James.
"A kdo půjde dovnitř?" zeptal se Remus.
"Uděláme to po mudlovsku," řekl Sirius a vytáhl čtyři sirky, jednu přepůlenou. Pousmála jsem se, tohle jsem ho naučila já. Jako nestranná osoba jsem vzala sirky a otočila se k nim zády, abych si je uspořádala v ruce, zatímco Sirius vysvětloval princip tahání sirek.
"... kdo bude mít nejkratší, půjde."
"Nate," natáhla jsem ruku se sirkama. První tahal James a vytáhl dlouhou. Pak Petr a taky nenašel tu nejkratší. Třetí byl Sirius, ale měl štěstí a automaticky vyřadil Remuse.
"Tak jdeme," řekl a přehodil přes sebe plášť.
"Počkej," zarazila jsem ho, "kolik času potřebuješ?"
"Alespoň pět minut," podrbal se na hlavě, "možná i deset."
"Cože? A to se s ním mám vybavovat o čem? O kočkách?"
"Psy moc v lásce nemá, věř mi," odfrkl si Sirius. Protočila jsem oči a radši si vlezla k Siriusovi pod plášť. Přece jenom už byla skoro večerka a některé dotazy jsem poslouchat nechtěla. Co má Sirius věčně se psy? To je tak miluje? Vždyť jsou to jenom oškliví velcí chlupatí zablešenci, kterým se velkým obloukem snažím vyhýbat.
"Tak já ho vylákám ven a ty si pohni," zašeptala jsem mu, "vážně se s ním nedokážu dlouho bavit."
"Na mě se můžeš spolehnout," mrkl na mě a usmál se. Rozlédl se kolem a když zjistil, že jsme tu sami, sundal ze mě plášť a já se vydala ke dveřím Filchova sídliště. Ještě předtím jsem použila na jedno brnění na chodbě chrochtavou kletbu, takže se celé otřásalo a vydávalo skřípavé zvuky. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a zaklepala na dveře. Ozvaly se šouravé kroky a bradavický školník otevřel dveře.
"Pane Filchi, vracela jsem se zrovna z knihovny a něco se děje s brněním na chodbě u obrazu Ignáce Uchechtaného v druhé chodbě tři odbočky odsud doleva, nezlobte se, že vás ruším, ale opravdu mě to vyděsilo a myslím, že jsem tam zahlédla také vaši kočičku, nevím, jak se jmenuje, je to spíše kotě," spustila jsem svůj monolog a nasadila jsem svůj nevinný výraz malého děvčátka a Filch jakmile zaslechl o kočce, popadl koště a přibouchl dveře.
"Vraťte se na kolej, ať už vás tady nevidím!"
Tak tohle by bylo.

Odšourala jsem se zpět na kolej a držela klukům pěsti. Byla jsem už tak unavená. Popadla jsem ručník a kosmetiku a zamířila do umýváren. Automaticky jsem pustila sprchu a už skoro v polospánku jsem vycházela téměř z umývárny, když v tom jsem si uvědomila, že to kolem vypadá trochu jinak. Vlezla jsem do klučičích! Vyjekla jsem v duchu a zrudla jsem. Kdyby to věděla maminka... Začala jsem opatrně nakračovat po špičkách k východu, protože za rohem někdo rozhodně byl. Už jsem byla téměř u dveří, když ten někdo se objevil zpoza rohu a já se lekla tak, že jsem s sebou škubla a ručník vinou zadrhnutí o kohoutek a mou nešikovností zkrátka celý sjel a já stála v celé své nahé kráse před kapitáne nebelvírského famfpálového mužstvo-ženstva. Odhodila jsem kosmetiku, popadla ručník, omotala ho kolem sebe a vykoktala něco ve smyslu To byl omyl, unavená, já slušná a rudá až na zadku utíkala do pokoje.
To bychom měli - můj neoficiální přítel mě oficiálně v den naší druhé schůzky již viděl nahou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lia Lia | 30. dubna 2008 v 22:56 | Reagovat

noo super..pekné..ale škoda,že nejako zatiaľ nič s Jamesom....ale tak osm zvedavá na ďalšiu kapču:)

2 Tlouie Tlouie | Web | 1. května 2008 v 0:01 | Reagovat

Je to fakt napínavý, už se těšim na pokračko, doufám, že to bude co nejdřív. Jinak dík za věnování;-)

3 Betty Betty | Web | 2. května 2008 v 19:27 | Reagovat

to je napínavý,děkuji za věnování těčím se na pokráčko

4 Elanne Elanne | Web | 5. května 2008 v 17:09 | Reagovat

jasně designek bude, jenom se chci zeptat, máš nějakou oblíbenou postavu? (to jenom abych věděla jak se mám zařídit) XD

5 Elanne Elanne | Web | 5. května 2008 v 17:11 | Reagovat

jo, a klidně spřátelim! :-)

6 Terik Terik | 8. května 2008 v 18:51 | Reagovat

Moc díky za věnování a už se těším na novou kapitolku. Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama