7.kapitola

17. dubna 2008 v 21:09 |  Catherine a spol.
Zelený letáček
Vůně čerstvých palačinek, aroma upražené kávy, štěbetající studenti, šustění křídel sov, které donášejí poštu svým majitelům. Bradavičtí studenti s chutí snídali a užívali si začátku dne s vědomím, že ze začátku roku je žádný profesor ani profesorka nebude zkoušet. Zdálo by se, že není záminka ke stresu. Ačkoliv u nebelvírského stolu se našla jedna vyjímka.
"Catherine Potterová! Jestli okamžitě nepřestaneš sledovat ty dveře a nedojíš ten naprosto dokonalý výtvor dělaný s láskou křehkými tvory jako jsou domácí skřítkové, tak na žádný trénink nepůjdeš!" probral mě naštvaný Lilyin hlas z transu. Uvědomila jsem si, že asi pět minut zírám na dveře a vyhlížím tu jedinou osobu, která tu chyběla.
"Už nemůžu," odpověděla jsem mrzutě a odstrčila talíř s palačinkou vykrojenou do srdíčka. Lily byla na snídani dřív a přichystala mi porci speciálních kousků. Co když zakopl a spadl ze schodů? Může mít otevřenou zlomeninu a zemřít. A nebo hůř - co když je s nějakou holkou? V Havraspáru je jich dost hezkých.
"Co ti uletěly vosy?" dloubl mě do boku Sirius a vynutil si moji pozornost.
"Včely," opravila jej Lily.
"Nechce se mi dneska do lektvarů, je to vopruz," zamluvila sem to a začala jsem rozpitvávat palačinku na kousíčky. Musela jsem klopit oči, protože neumím lhát.
"Brumbál se letos překonává. Podívejte, co mi dala ráno McGonagallová," řekl Remus a nadšeně nám všem rozdal zelené letáčky se zlatým lemováním.

Vážené studentky, vážení studenti a vážené profesorky, vážení profesoři,

je mi ctí oznámit Vám, že tento kouzelný rok se na naší škole koná ojedinělý sraz ctěných a velkých kouzelníků a čarodějek z celého světa zvaný Čarokruh živlů, po tento rok živlu vody. Po více než 100 letech pořádá škola čar a kouzel v Bradavicích řadu přednášek a společenských akcí vedených ve spolupráci s Ministerstvem kouzel jak naší země, tak řady dalších evropských a amerických států.

Po profesorech proto žádám, aby netrápili naše studenty po tak vzrušující novince nepříjemným, avšak nutným zkoušením a testy, a po studentech, aby se s patřičností a galantností chovali ke všem ostatním obyvatelům hradu a dělali tak čest našemu kouzelnickému společenství. Za účast na přednáškách, jakožto i za pomoc s jejich realizací, Vám budou přidělovány body do osobního hodnocení a rovněž do hodnocení kolej. V předvečer Všech svatých slavnostně uvítáme naše hosty ve formě kulatého stolu a zahájíme tak tuhle noblesní a uznávanou konferenci pořádanou již od dob Merlina. V tento večer se také dozvíte veškeré další informace a dostanete rozpis akcí a další užitečné materiály.

Čarokrásný den přeje
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál
ředitel školy

"Já toho fousáče brýlatýho miluju!" jásal James a plácnul si se Siriusem.
"Tak proto po nás chtěl Kratiknot to pojednání o vodních kouzlech! Říkala jsem si, proč se tváří tak spiklenecky," mrmlala si pro sebe Leah. Někdy si říkám, kde jsem se v tak inteligentní společnosti vzala.
"Čarokruh vody? To jsem nikdy neslyšela," zabručela Lily a na čele jí vyskočila malá vráska z usilovného přemýšlení.
"Ani jsi neměla odkud, mně se o něm zmínili mí rodiče, když sem byl malý. Je to v podstatě sněm kouzelníků, který se za dávných časů pořádal, když se dělo něco špatného a zlého. Něco jako vojenské strategie a obranné plány. Ale po čase, když skončily války s obry a se skřety, se Čarokruh vody změnil v kulturní událost a jednou za čas se koná v určitém časovém intervalu s doprovodnou akcí. Každopádně - čeká nás hodně zajímavý rok," vysvětlil nám Remus a přitom si naléval do poháru čistou vodu z džbánu.
"Říká se, že první člověk, který použil magii, znal a ovládal vodu k tomu, aby uzdravoval nemocné a měnil zlé k dobrému. Voda je vlastně symbol bílé magie a protiklad černé," pokračoval v přednášce a získal si veškerou naši pozornost.
"Třeba tohle všechno svolal Brumbál kvůli tomu novému černokněžníkovi. Táta říkal, že na Ministerstvu z něj mají všichni strach," začal James a všem nám zamrazilo. Měl pravdu, ačkoliv se o tom příliš nepsalo ani nemluvilo, každý věděl, že se něco děje. Kouzelníci i mudlové často mizeli a děly se různé podivné věci.
"Děláš z komára velblouda, prostě chce pro nás to nejlepší," smetla to Lily ze stolu a schovala si letáček do brašny.
"A měli bychom jít, jestli chceme stihnout formule"

K mým úvahám o nepřítomnosti našeho nebelvírského famfrpálového kapitána se přidaly i myšlenky o Čarokruhu. Začínala jsem se těšit na nové tváře a hlavně zážitky. Kdoví, co za společenské akce měl Brumbál na mysli. Je to skvělý člověk, ale taky hodně tajnůstkářský a fakt nevím, co od něho můžu čekat. Ale v jednom měl pravdu. Absolutně nikdo nevnímal výuku a Kratiknot měl co dělat, aby mu alespoň půlka třídy věnovala pozornost.
"U Merlinových vousů, alespoň si zkoušejte vodní kouzla, když už vám do těch hlav nic nedostanu. Příští hodinu budu zkoušet z látky z minulého ročníku," oznámil naštvaný profesor, seskočil z jeho pečlivě nachystané hromádky knížek u katedry a zmizel za dveřmi kabinetu. Bručounek jeden, to jsem ani netušila, že se může tak naštvat.
"Nimbus 76? Ne, prostě tomu nevěřím," zaslechla sem zezadu svého bratra, zrovna když zazvonilo na konec hodiny. Posbírala jsem si věci a vydala se k jejich partě. Můžu si šlhnout po společenském žebříčku. Nebo radši ne.
"Milicent říkala, že ho ještě před snídaní viděla venku trénovat a šel kolem ní, tak ho viděla zblízka a byla to 76-ka!" trval si na svém Sirius.
"Ty tvoje slépky toho nakvokají."
Očividně ho štvala představa, že má někdo lepší koště jako on. James si vždycky potrpěl na image.
"Nechci tě ranit, Jimmy, ale má pravdu," řekla sem mu letmo a zmizela z dohledu. Na dotěrné otázky sem nechtěla odpovídat. V učebně obrany jsem zalezla do svého místečka vepředu před katedrou a čekala na ostatní.
"Cath?" zaklepal mi někdo na rameno.
"Leo?"
"Můžu tě o něco poprosit?"
"Jasně"
"Víš, jak sme vždycky spolu chodili létat a tak, cvičili famfrpál... Zkrátka chtěla bych dneska zkusit ten konkurz na brankáře, ale nejsem si pořád jistá, tak jsem tě chtěla moc poprosit, jestli by sis se mnou ještě před tím nešla zalétat?" vychrlila na mě kamarádka.
"To víš, že jo! Ty by ses na to úplně hodila," rozzářila sem se a vážně se mi ta představa moc líbila. Leah je bystrá, rychlá a nenechá se ničím rozhodit.
"Tak v pět na hřišti," dodala jsem, když vešla profesorka Marnetová a Leah si musela jít sednout na své místo.
"Dobrý den, studenti. Je pravda, že je začátek roku a nejspíš vás mohla rozrušit informace o konání Čarokruhu vody na naší škole, ale to neznamená, že v mé hodině nebudete dávat pozor," zvýšila hlas, když viděla, že se James a Sirius vzadu o něčem dohadují. Oba zmlkli a profesorka mávla hůlkou. Na tabuli se objevila definice a způsob vykonání nového kouzla.
"Aresto momentum - kouzlo pro zpomalení pádu. Mnoho kouzelníků tohle kouzlo nezná a boužel někteří na to velice ošklivě doplatili. Dokážete mi někdo říct, proč? Třeba vy, slečno Potterová?"
"Hm... Tak třeba když někdo padá z koštěte, tedy z velké výšky?" zkusila jsem.
"Výborně, 10 bodů pro Nebelvír. Teď ostatní, další příklady"
"Když padá něco křehkého, co nechceme, aby se rozbilo, například lahvička s lektvarem" řekla Lily a trošku se mračila.
"Pravda, nejspíš příklad z vlastní zkušenosti, že, slečno Evansová? Konkrétně u tak lehkých věcí stran hmotnosti a rychlosti lze kouzlo vyslovit i neverbálně, což může být výhoda," pousmála se Marnetová a mrkla na Lily.
"Kompletní definici si necháme na přístí hodinu a jdeme rovnou praktikovat. Nejdříve si řekneme kouzlo bez hůlek. Jasně a zřetelně - Aresto momentum!"
"Aresto momentum!"
" Skvěle, teď si ukážeme pohyb hůlkou. Je to v podstatě taková rázná nedodělaná spirála. Výborně, teď se rozdělte do dvojice a každý si vezměte ze skříně míčky. Jeden bude házet a druhý se bude snažit zpomalit míček těsně nad zemí, aby se neodrazil," dala nám profesorka instrukce a všichni se vydali ke skříním. Žádné zbytečné psaní, rovnou něco dělat - myslím, že ji začínám mít fakt ráda.

Po skvělé hodině obrany mi všechny hodiny pěkně ubíhaly. Dokonce i dodatečná hodina lektvarů nebyla tak špatná, protože Křiklan se rozpovídal o všech jeho známých čarodějkách a kouzelnících, o kterých si myslel, že by se mohli účastnit Čarokruhu. Lily s ním nadšeně debatovala a já to zalomila na lavici. Neusnula jsem úplně, ale i tak to bylo fajn na chvilku vypnout. Dlouho jsem si to neužila, protože mi doletělo psaníčko. Tentokrát jako malé košťátko.

Mělas pravdu, lektvary jsou vopruz
S.

Vážně bych to kouzlo chtěla umět, jak to ten Sirius dělá? Načmrkla sem odpověď a hůlkou ji odlevitovala k dotyčnému.

Tak jasně, já mám vždycky pravdu, jak kdybys to nevěděl :) Jak děláš to kouzlo, aspoň malou radu, co?
C.

Omlouvám se, slečno Potterová, zapomněl jsem, že vy jste vlastně dokonalá a já, jakožto úplně pod vaší úrovní, jsem se opovážil o vás pochybovat. Potrestáte mě? :P

Hele, nezaříkej to, Wingardium leviosa je fakt dlouhé a to švihání a mávání je děsně únavný. Snad by si nenechal slečnu Potterovou, aby ji bolela ručička?

To by ale byla katastrofa! Snad aby si slečna Potterová udělala odpoledne čas ve svém nabitém programu a věnovala se pouze a jen mně?

Pejsek štěká ve špatný den, dneska je ten konkurz a před tím už něco mám. Nedělej strašáka a napiš mi ho :)

Ty jsi věčně zamluvená. Jak dlouhá je na tebe čekací lhůta?

Minimálně půl roku předem ;)

Březen je ale moc daleko, radši dej dneska tomu komukoliv košem a buď se mnou. Kdo může být lepší společnost jak já?

Kdokoliv :D

Teď sem uražen.. Nikdy ti neukážu to kouzlo

Haf

Mňau

Nedělej :D Křiklan už se na mě mračí a už nemám kam psát, přijdeš se na nás podívat odpoledne?

Jasně, to bych si nenechal ujít. Dva Potterové ve vzduchu.
Tak v 7 na hřišti, já jsem ta u camrálu.

Ani sem si nevšimla, že zazvonilo a poslední psaníčko jsem po Siriusovi prostě hodila a zazubila jsem se na něj.
"Konečně, svoboda!" vyhrkla jsem a vyvalila se ze třídy mezi prvními.
"Cathy, počkej na mě, jdeš na oběd?" zastavila mě Lily.
"Vezmeš mi něco na pokoj, prosím? Chci jít ještě do knihovny," pokračovala.
"Jo, jasně," slíbila jsem zaraženě a kamarádka odcupitala pryč. Kdybych neměla takový hlad, tak se nad tím vlastně stejně nepozastavím, v knihovně je pořád. Nabrala jsem jí plný talíř rizota a zvlášť dýňových paštiček a nechala jí to na nočním stolku. Protáhla jsem se a popadla koště. Bylo skoro pět a Leah už byla určitě venku.

"No to je dost, kde jsi?" vítala mě nervózní Leah. Podívala jsem se na hodinky - za pět minut pět. Povytáhla jsem obočí a ublíženě se podívala kamarádce do očí.
"Promiň, ale už to na mě dolíhá, poďme radši na to"
Poslechla jsem ji, nasedla na koště a odrazila se od země. A už nic jiného neexistovalo. Slastně jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Vítr mi čechral vlasy a koště jako by mi četlo myšlenky, letěla jsem vzhůru bez jediného cuknutí. Otevřela jsem oči a můj mozek začal zase fungovat. Otočila jsem se a sletěla zpátky ke kamarádce, která pro mě měla nachystané míče podobné camrálu.
"Aby ti ta pusa nepukla, jak si ve vzduchu, neustále se culíš"
Na odpověď jsem se na ni zazubila ještě víc a chytla jsem dva míče, co mi ze země hodila Leah.
"Jenom škoda, že jsme tu jen dvě: Mnohem lepší by bylo, abych si s někým nahrávala, takhle sleduješ jenom mě a máš to lehčí," postěžovala jsem si, "ale šetřit tě teda fakt nebudu!"
"Prostě to na mě petej jak umíš a nekecej kolem toho, jinak uletím a už se nevrátím"
"Fajn, fajn," klidnila jsem ji a odletěla si kousek dál, abych měla pěkný rozlet. Koutkem oka jsem sledovala její pozici u branek a vyrazila jsem smyčkovat jednu z mých fint. Leah si držela pěkně kryté všechny tři obruče a já se naoko zaměřovala chvíli na levou, pak na pravou, až se mi jí podařilo zmást a nehlídat prostřední. V tu chvíli sem vyrazila a co největší silou jsem mrštila míč prudce bokem do prostřední obruče. Leah se sice nechala napálit, ale vyrazila a míč bez problémů chytila.
Podobně to pokračovalo další půlhodinu - dokázala vychytat všechny moje nálety a finty.
"Myslím, že stačilo, co myslíš? Ať máš sílu na to hlavní - konkurz"
"Jo, to je fakt. Zajdeme si aůespoň dřív na večeři"
Snesli jsme se zpět na zemi a posbírali si věci.
"Ještě si předtím zajdu na pokoj," řekla jsem jen tak kolem. Nechtěla jsem, aby mě Matt po tak dlouhé době viděl celou rozcuchanou a rozčepýřenou.
Večeři jsem celou zhltla a petala do nebelvírské věže. Vlasy jsem vzdala, alespoň jsem si opláchla obličej, dala trošku řasenky a lesk na rty. U Merlina, co to provádím, vždyť jsme přece jenom ... kamarádi. Ale ty oči, jak můžou jen být tak modré? Koukla jsem na hodinky a zjistila jsem, že asi nestíhám. Byla jsem strašně nervózní. Urovnala jsem si zase hábit, ovála zčervenalý obličej, pokusila zklidnit roztřesená kolena a s koštětem vyšla z pokoje. Když jsem procházela portrérem Buclaté dámy, podívala jsem se znovu na hodinky. Za 10 minut jsem měla být na hřišti. Kde jenom byla ta chodba, o které mi říkal Jimmy?
"Potterová, zase pozdě," ozvalo se za mnou a já nadskočila leknutím. Udeřila jsem Siriuse do ramene, ale neubránila se úsměvu.
"Tudy, madam. Heslo je Bobule," popadl mě za ramena a nasměroval k obrazu s vinicemi.
"Bobule," řekla jsem a obraz se odklonil. Vyrazila jsem kupředu a chodbou se rozsvicovala krásná červená světýlka.
"Týjo, tady to vypadá fakt pěkně," obdivovala jsem halu, kterou jsme procházeli. Měla obložení z tmavého dřeva a červené polstrování. Uprostřed stály nadživotní sochy kouzelníka a čarodějky a z hůlek jim tryskala voda do malého bazénku mezi nimi. Všimla jsem si vypolstrované dvojsedačky za bazénkem a musela jsem uznat, že to vypadá romanticky.
"A to si ještě neviděla všechno, vzadu je to ještě lepší," řekl Sirius.
"Ty to tu nějak znáš," odsekla jsem, když mi došly souvislosti. Tak sem tahá ty jeho slépky. Přidala jsem do kroku a vyšla ze dveří.
"Ale je to fajn zkratka," dodala jsem, když jsem si uvědomila, že jsme hned na nádvoří. Překvapivě mi na to nic neřekl a jenom se mračil.
"Co ti uletěly vosy?" dloubla jsem ho do boku a použila jeho ranní výrok. Hned se na mě podíval a pousmál se.
"To víš, už je podzim. To vosy odlétají."
"Jasně, do teplých krajin, že?" rýpla jsem si do něho.
"No, tvoří si tam obrovské úly a dorůstají do extrémních velikostí. A jsou strašně inteligentní, protože předtím byly u mě, samozřejmě."
"Ty máš taky odpověď na všechno."
"To víš, jsem přece zkušený rétor a diskutér. A navíc," pohodil svými vlasy",jsem děsně sexy." Protočila jsem oči a radši už nic neříkala.
Na famfrpálovém hřišti se snad sešla celá nebelvírská kolej. A minimálně třetina byla nastoupená s košťaty.
"Takže, abych to shrnul - prváci a studenti z jiných kolejí odchod z hřiště!" zaslechla jsem jeho naštvaný hlas. Ani jsem si nevšimla, že většina uchazečů odešla, protože náš kapitán vstoupil do mého zorného pole. A když se mi podíval do očí - nemít koště, o které jsem se opírala, tak se mi podlomí kolena.
"Cathy," zarazil se uprostřed debaty a věnoval mi úsměv. Hned ale musel odpovídat dál otravným zvědavcům. Protlačila jsem si cestu k našemu týmu a podívala se na něj, až když jsem šla těsně kolem něho a usmála se na něj.
"Ahoj, Matte," pozdravila jsem ho a užívala si jeho dlouhý upřímný pohled do očí.
"Bez tebe jsme nemohli začít. Chyběla si tady," řekl mi tiše a pokřiveně se usmál.
"A ty jsi chyběl mně," řekla jsem bezmyšlenkovitě. Zarazila jsem se, když mi došlo, co jsem řekla a zčervenalá jsem přešla k Jamesovi a zbytku týmu. Po chvilce jsem zaslechla jeho hlas, který dal poslední pokyny a vydal se k nám. Celý rozzářený a usmátý se se všemi pozdravil a když vzlétal do vzduchu, podíval se na mě a poprvé v mém životě mi při vzletu cuklo koště.
Konkurz pochopitelně vyhrála Leah a hned jak jsme byli na zemi, přihnala se ke mně a popadla mě do náruče.
"To ty si mě naučila hrát, děkuju," řekla mi dojatě.
"Ne, já ti jenom kdysi řekla pravidla. Zbytek jsi dokázala sama," šeptla jsem jí a pohladila po zádech. Odtáhly jsme se od sebe a Leah se na mě vděčně podívala. To už se k nám prodrala naše ryšavá kamarádka a Leah se hned ocitla znovu v objetí. Leah je v Nebelvíru hodně oblíbená, tak nebylo divu, když se kolem nás vytvořil dav lidí, kteří jí přišli pogratulovat. Ucítila jsem na svém boku něčí ruku a někdo mě něžně pohladil po paži.
"Zítra ve čtyři?" pošeptal mi do ucha a já cítila, jak kdyby něco ve mně explodovalo. S krásným šimráním v břichu a hřejivým pocitem v srdci jsem kývla a krátce stiskla Mattovu ruku, která z mého boku sklouzla k mému břichu. Propletl své prsty s mými a pustil mě, až když byl mimo dosah. Po celý zbytek dne jsem už nemyslela na nic jiného, než na tu krásnou modrou. Jako noční nebe.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik vás tu bylo?

*KLIK*

Komentáře

1 neti neti | Web | 17. dubna 2008 v 21:42 | Reagovat

pekny blog

2 Betty Betty | Web | 18. dubna 2008 v 14:57 | Reagovat

dobrá kapitola, ale moc jsme si nepamatovala co bylo v minulé kapitolkce:D tak jsem ji musela číst znovu:D

3 Lia Lia | 19. dubna 2008 v 13:38 | Reagovat

peknéé no krása..len som si musela znovu prečítať predchádzajúce kapče..lebo som už aj zabuidla..o čom to bolo:D

4 Tlouie Tlouie | Web | 19. dubna 2008 v 18:03 | Reagovat

Bezvadný, hrozně sem se u toho nasmála, fakt je to moc povedený, doufám, že další kapča bude brzy...

5 Terik Terik | 21. dubna 2008 v 7:11 | Reagovat

Moc pěkný. Ale že to trvalo co? No...aspoň to stálo za to. Krása!

6 Misha Misha | 22. dubna 2008 v 17:07 | Reagovat

neti:dekuju:-)

Betty:hihi dekuju,hehe ja se ani nedivim,doost dlouho sem tu nic nepridala:-)

Lia:dekuju moc,hehe ja vim,hrozne mi to trva

Tlouie:jeee mockrat dekuju:-)

Terik:kujuu mooc,ja vim trvalo,sem strasna........

pristi kapitolku venuju vam!!!!!!!!!;-)za ty vase peknoucky komentare:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama